Zápisky učitelů Zvládnu to!

V minulém díle jsme si pověděli něco o funkcích, jejich zápisu a uvedli pár jednoduchých příkladů. Dnes se seznámíme s další užitečnou funkcí a to funkcí KDYŽ (v angl. IF). Už od počátku počítačů a programů jsme chtěli, aby se programy uměly rozhodovat. V Excelu (když opomeneme makra) to můžeme udělat např. touto funkcí. Funkce KDYŽ má tři vstupní parametry. První z nich je podmínka. Tedy výraz, u kterého můžeme rozhodnout, zdali je pravdivý či nepravdivý. Další parametr určuje, co se má stát, pokud je výraz pravdivý. Třetí parametr potom určuje, co se má stát, když je výraz nepravdivý. =KDYŽ(PODMÍNKA;PRAVDA;NEPRAVDA) Celé to znázorníme ještě na vývojovém diagramu: Pojďme si ukázat konkrétní příklad z matematiky, který je elementární a dá se na něm pochopit princip funkce. Příklad: Do buňky si žádáme číslo. Excel určí, zda se jedná o číslo kladné nebo záporné a vypíše nám výsledek do jiné buňky. Do buňky B2 zapíšeme libovolné číslo, např. 3 a do buňky B3 zač

Předpokladem pro pochopení znalostí z tohoto článku je nutné znát  adresování buněk . Excel obsahuje mnoho funkcí, které nám usnadní práci s daty. Pokud chceme použít nějakou funkci, pak musíme dodržovat pravidla. Jestliže chceme užít funkci (vlastně vytváříme vzorec za použití jedné nebo více funkcí), pak ji musíme uvést symbolem =. Každá funkce má svůj název a záleží, jaké jazykové prostředí používáme. V českém prostředí má mnoho funkcí český název. Osobně to považuji za matoucí, ale pro mnoho uživatelů může být překlad přínosem. Do funkcí vkládáme argumenty. Podle funkce je potřeba použít dostatečný počet argumentů. Všechny argumenty pak oddělujeme středníkem. Argumentů může být několik a Excel nám poskytuje celkem elegantní nápovědu ke každé funkci i jejímu atributu - dokonce na tak, že nám spustí prohlížeč s detailním popisem i konkrétními příklady. Ukázka jednoduché nápovědy v průběhu psaní Pokud bychom klikli levým tlačítkem myši na modře podtržený název funkce, pak nás

V následujícím článku se zaměříme na relativní a absolutní adresování buněk. V článku se zabýváme klasickým zápisem, který je méně vhodný při použití VBA. Jak jistě víme, každá buňka je jednoznačně určena dvěma souřadnicemi - sloupcem a řádkem. Tímto způsobem se odkazujeme na jednotlivé buňky na listu a jsme schopni s nimi elegantně pracovat. Nejčastěji při tvorbě a používání vzorců. Každý vzorec nebo výpočet je uvozen symbolem = . Pokud tedy zapíšeme =1+1, pak Excel zobrazí výsledek operace součtu dvou jedniček. Pokud se chceme odkazovat na jinou buňku, pak musíme použít její adresu, např. =A1+1 nám přičte k hodnotě v buňce A1 jedničku. Často chceme využít kopírování vzorce. V některých případech potřebujeme, aby se odkazy dynamicky měnily. V jiných případech by pro nás bylo vyhovující, kdyby tomu tak nebylo. A v některých je výhodné měnit pouze sloupce nebo řádky. Všechny případy si rozebereme a ukážeme na konkrétních příkladech. Relativní adresa buňky Relativn