V minulém díle jsme si pověděli něco o funkcích, jejich zápisu a uvedli pár jednoduchých příkladů. Dnes se seznámíme s další užitečnou funkcí a to funkcí KDYŽ (v angl. IF). Už od počátku počítačů a programů jsme chtěli, aby se programy uměly rozhodovat. V Excelu (když opomeneme makra) to můžeme udělat např. touto funkcí.
Funkce KDYŽ má tři vstupní parametry. První z nich je podmínka. Tedy výraz, u kterého můžeme rozhodnout, zdali je pravdivý či nepravdivý. Další parametr určuje, co se má stát, pokud je výraz pravdivý. Třetí parametr potom určuje, co se má stát, když je výraz nepravdivý.
=KDYŽ(PODMÍNKA;PRAVDA;NEPRAVDA)
Celé to znázorníme ještě na vývojovém diagramu:
Pojďme si ukázat konkrétní příklad z matematiky, který je elementární a dá se na něm pochopit princip funkce.
Příklad: Do buňky si žádáme číslo. Excel určí, zda se jedná o číslo kladné nebo záporné a vypíše nám výsledek do jiné buňky.
Do buňky B2 zapíšeme libovolné číslo, např. 3 a do buňky B3 začneme psát funkci KDYŽ. Jak poznáme my, že je číslo kladné? Pokud je větší než nula. Tedy jako podmínku uvedeme výraz “B2>0”. Zápis znamená: Je hodnota v buňce B2 větší než nula? V případě, že ano, pak chceme, aby Excel vypsal text Kladné. Druhý parametr tedy bude “Kladné”. Poslední parametr bude odpovídat případu, že hodnota v buňce není větší než nula. Uvedeme tedy text “Záporné”. Celá funkce bude zapsána takto:
=KDYŽ(“B2>0”;”Kladné”;”Záporné”)
Po stisknutí klávesy ENTER se nám objeví text “Kladné”. Pokud si napíšeme nějaké záporné číslo, pak se nám změní text v buňce B3 na “Záporné”. Excel se tedy rozhoduje na základě hodnoty uvedené v buňce B2 a je schopen na ni reagovat.
Vylepšení a vícenásobné užití funkce KDYŽ
Pokračujeme v příkladu uvedeném výše. Vše funguje dobře, dokud nezadáme číslo 0. Excel nám vypíše, že se jedná o číslo záporné. Nula ale není kladná ani záporná. Jak upravit náš předpis tak, aby se vypsalo, že se jedná o nulu? Přidáme ještě jednu funkci když! A to tak, že ji vnoříme již do vytvořeného předpisu.
Smažeme si poslední parametr a místo něj začneme psát funkci KDYŽ();
Nyní máme zapsáno:
=KDYŽ(“B2>0”;”Kladné”;KDYŽ())
Pozn.: V případě vnořování funkcí doporučuji psát počáteční i koncovou závorku hned, abychom se v nich neztratili.
Logika našeho řešení je následující – v případě, že nezadáme číslo kladné, pak Excel přeskočí do posledního parametru a bude se ptát znovu. Dejme tomu, že se zeptám, zdali je číslo uvedené v buňce B2 záporné. Zápis podmínky je následující: “B2<0”. V současnosti máme v buňce:
=KDYŽ(“B2>0”;”Kladné”;KDYŽ(“B2<0”;))
Když nastane druhá podmínka, tedy hodnota je menší než nula, necháme vypsat text, že se jedná o číslo záporné. Pokud není číslo ani záporné ani kladné, pak už nám zbývá jediná možnost – číslo musí být rovno nule. Necháme si tedy vypsat text Nula. Výsledný zápis bude vypadat takto:
=KDYŽ(“B2>0”;”Kladné”;KDYŽ(“B2<0”;”Záporné”;”Nula”))
Nyní máme algoritmus kompletní a můžeme zkoušet! Často se začátečníci pokouší uvést ještě jednu podmínku když – ptát se na to, jestli je číslo nule. Špatně to není, ale je to zbytečné. Jak bylo uvedeno výše – pokud už víme, že číslo není kladné a ani záporné, pak logicky musí být rovno nule. A jak by to vypadalo pomocí vývojového diagramu?
Názorně se můžete podívat na funkci když v našem videjku.
